Kropotkin, Petr (1842-1921) Ruský anarchista. Pocházel ze šlechtické rodiny a v mladém věku vstoupil do služeb cara Alexandra II. Jeho liberální názory a především zájem o geografii ho však vedly z ruského dvora na Sibiř, kde začal zblízka sledovat život rolníkÚ a uvažovat nad nedostatky centralizované vlády. V roce 1872 poprvé cestoval do západní Evropy, kde se blíže seznámil s anarchistickými teoriemi. Po návratu do Ruska se připojil k radikálnímu kroužku Čajkovského a v roce 1874 byl uvězněn.
O dva roky později se mu podařilo za dramatických okolností uniknout do západní Evropy, kde se rychle stal prominentní postavou anarchistického hnutí. Založil časopis Le Révolté a sám do něj přispíval řadou článků, v nichž vykládal základní principy anarchokomunismu (některé byly později shrnuty v Dobývání chleba, 1906). V roce 1883 byl zatčen při razii na anarchisty v Lyonu a znovu skončil ve vězení. Po propuštění emigroval do Anglie, kde žil přes třicet let a napsal řadu teoretických děl na podporu anarchismu, z nichž nejznámější je Vzájemnost (1897). Do Ruska se vrátil krátce před říjnovou revolucí a žil zde ještě natolik dlouho, aby mohl plně zakusit desiluzi z bolševického režimu. Jeho pohřeb byl poslední příležitostí, při níž se libertariánští odpÚrci režimu mohli veřejně projevit.
Kropotkin přijal obecné principy ANARCHISMU. Jeho zvláštní přínos spočívá ve výkladu anarchokomunismu a jeho postavení na základ domněle vědecké teorie společenské evoluce. Představoval si společnost složenou ze značně soběstačných komun, v nichž by svobodně sdružení výrobci zajišťovali veškeré zboží nutné pro uspokojení základních potřeb. Snažil se ukázat (zvláště v knize Pole, továrny a dílny, 1901), že prÚmysl mÚže být účinně decentralizován, přičemž zdokonalení zemědělské výroby by umožnilo i velkým městÚm vypěstování dostatečného množství potravin v blízkém oko~ lí. Popíral, že by bylo možné nebo žádoucí odměňovat lidi za jejich individuální pracovní přínos. Výrobní prostředky měly být správně pojímány jako kolektivní produkt lidského rodu; kde se rozdělúje práce, tam dochází k svévolnému výběru lidí, kterým patří zvláštní odměna a vytváří se sociální rozdíly. Přirozená lidská solidarita znamená, že lidé dobrovolně pracují pro společné dobro a jednou provždy zavrhnou majetkové rozdíly.
Kropotkin obhajoval revoluční převrat, jenž by vedl dosažení takovéto společnosti; ve srovnání s BAKUNINEM však neřekl mnoho o formě, jakou by revoluce měla mít.
Úlohu anarchistických intelektuálÚ viděl v šíření podvratných myšlenek, které se jednou spojí s revolučním instinktem mas a zničí zároveň kapitalismus i stát. Pevně věřil, že úkol společenské rekonstrukce se obejde bez centrální politické organizace. Taková organizace by nejenom vytvořila novou vládnoucí třídu, ale bránila by i přestavbě, jež vyžaduje znalosti místních podmínek obyčejných lidí.
Jako vědec se Kropotkin vždy zajímal o Darwinovu vývojovou teorii a ve Vzájemnosti se pokusil ukázat, že správně pochopené darwinovské ideje lze využít ve prospěch libertariánského komunismu (čímž vyvracel běžné dÚsledky SOCIÁLNÍHO DARWINISMU). Na příkladu zvířat i lidských společností dokazoval, že vývojově nejúspěšnější byly takové skupiny, které rozvíjely praxi vzájemné pomoci mezi jejich členy.
Sledoval vývoj člověka v rodovém uspořádání, vesnických komunitách a středověkých městech, která považoval za nejrozvinutější podobu lidské solidarity, jaká kdy existovala. Zánik středověkých měst v prostředí centralistického státu však znamenal triumf opačného trendu - směrem k prosazování sebe sama a k dominanci nad ostatními. Praxe vzájemné pomoci podle Kropotkina přežila, ale jen na okrajích moderní společnosti v odborech a především v dobrovolných organizacích, jako je např. Červený kříž.
Kropotkinovy úvahy nejsou ovšem teorií evoluce, Ačkoli úspěšně předkládá řadu příkladÚ ze světa zvířat i lidí, vyvracejících pohled na život jako nepřetržitý boj o přežití mezi členy stejného druhu, nikde nedokazuje, že míra vzájemné pomoci narÚstá s vyššími vývojovými stupni. Jakmile Kropotkin přijal u člověka vedle solidárních motivů i existenci sebeprosazujících instinktů, nezůstává mu už žádný důvod předvídat vítězství solidarity. Kropotkinův přínos nicméně spočívá v tom, že dal anarchismu empirický základ.
I když nástup anarchokomunismu nebyl nevyhnutelný, mohl Kropotkin předkládat přesvědčivé příklady toho, že decentralizovaná společnost bez formálního donucovacího aparátu není chiméra. Ačkoli ho někteří jeho anarchističtí soudruzi v pozdějších letech napadali za jeho ústup z aktivní politiky a uzavření se do vědeckého světa, učinil více než kdokoli jiný pro prezentaci anarchismu jako doktriny, kterouje třeba brát vážně. DLM

literatura
Mi\1er, D.: Kropotkin. V: Rediscoveries, ed. J. Hal!. Oxford: Clarendon Press, 1986.
Mimer, M.A.: Kropolkin. Chicago: University af Chicago Press, J 976.